Každým rokem na jaře naplánujme s dětmi ve školní družině nějaký hezký výlet. Loni jsme byli ve westernovém městečku v Kamenici u Humpolce, letos jsme zamířili jiným směrem – na Pelhřimov. Abychom ušetřili nemalé finanční prostředky, rozhodli jsme se cestovat linkovým autobusem. Proto byl počet dětí omezen opravdu jen na družinové děti – až na dvě jely všechny, jelo 33 dětí. O další dozor jsem požádala paní ředitelku Dolejšovou a dvě maminky ze SRPDŠ, paní Křikavovou a paní Karáskovou.

Ve středu 13. května v půl jedné jsme vyrazili od školy směrem na zastávku u mostu. Pan řidič velkým počtem překvapený nebyl, protože jsem předem větší skupinu nahlásila na dispečink ICOMU. Dovezl nás bezpečně do Pelhřimova a ve tři čtvrtě na dvě už jsme stoupali po schodech do Muzea rekordů a kuriozit. Obří zimní bunda a tepláky, obří kartáček na zuby či holící štětka vyvolávaly údiv i úsměv, Pražský hrad z čokolády zase uznání. Děti putovaly z patra do patra, některé to stihly i několikrát, a vždy objevily něco nového, zajímavého. Z Muzea rekordů a kuriozit jsme se šli „bát“ do Muzea strašidel, které sídlí ve středověkém sklepení purkrabského domu čp. 14 na Masarykově náměstí. Repliky nadpřirozených bytostí, které se v Pelhřimově či blízkém okolí vyskytují nebo vyskytovaly, obdivovali malí i velcí. Viděli jsme čarodějnici, bludičky, běsy, ducha, Meluzínu, plivníka a řadu dalších. Pak už všichni zatoužili po zmrzlině. Kdo ale neměl strašení dost, mohl navštívit ještě Pelhřimovské peklo. Našlo se ještě 18 odvážlivců a pak ostatní litovali, že tam nebyli s námi. Tato interaktivní strašidelná expozice nabízí pobyt v pekelném kotli, na trůně samotného Lucifera či na Záhořově loži. A tu zmrzlinu jsme stihli také.

Pak už nezbývalo, než seřadit děti a co nejbezpečněji zdolat několik přechodů pro chodce a dopravit se linkovým autobusem v 17 hodin zpět do Želiva. Věřím, že si výlet všichni zúčastnění hezky užili. DN